Obsazení:
Rosemary Kennedy – Tereza Papoušková/Anna Porubanová (studijně)
Rose Kennedy – Eva Esterková
Joe Kennedy – Michael Skalický
Ansámbl:
Akordeon – Martin Šulc
Violoncello – Anna Zajíčková
Vibrafon a perkuse – Matěj Diviš
Klarinet a basklarinet – Jiří Javůrek
Syntezátory – Natálie Pleváková
Hudba:
Darja Kukal Moiseeva,
Natálie Pleváková
Režie, dramaturgie a libreto: Bára Viceníková
Kostýmy & Scénografie:
Anna Pospíšilová
Make-up:
Justina Urbanová
Hudební nastudování
& Dirigování:
Vojtěch Červenka
Light design:Miriam Čandiková
Producentky:Martina Watzková
Mahulena Vondrášková
Fundraising: Adriána Spišáková
Grafika:
Žofia Kosová
Články, rozhovory, recenze
Divadelni noviny - recenze
Deník N - článek
Forbes Life - rozhovor
A2 - recenze
His Voice - recenze
LIBRETO
Proč je taková? Libreto.docxO čem? A proč?
Toto téma je skvělé pro operu, protože hudba a zpěv dokáží vyjádřit emoce, které někdy nejsme schopni nebo nesmíme vyslovit. A to je pro tuto rodinu příznačné - hovoří spolu v kódech, neupřímně, nebo vůbec.
Jako libretistka a režisérka této opery jsem vděčná za příležitost spolupráce s Run Operun, protože mám svobodu v tvůrčím vyjádření, nemusím se bát, že mi řeknou, že to už je “moc”. Protože pravdou je, že lidé si s operou často spojují historické či fantaskní příběhy, které je přenesou do jiného světa a dají jim zapomenout na jejich každodenní problémy. Tvůrci z Operunu ale stejně jako já zastávají stanovisko, že opera by měla řešit i vážná, aktuální témata. Bohužel u opery neexistuje dělení na klasickou a alternativní jako to známe u činohry, aby si každý divák přišel na své, často tedy vlaštovky experimentu prolétnou na tradiční scénu a je z toho poprask. Ale Operun se nebojí! A to je v tomto případě zásadní, protože jak zpracovat téma zneužití moci ve vlastní rodině, zničení života vlastní dcery, líbivě?
A my nehovoříme pouze o historii. Mnoho lidí se domnívá, že mentální postižení nebo psychická porucha činí člověka nebezpečným, pravdou ale je, že takový člověk je většinou obětí. Protože právě oni jsou zranitelní. Moc bych si přála, abychom udělali alespoň malou osvětu, aby se pár lidí zamyslelo, není mým cílem dělat z tragédie senzaci, ale změnit alespoň trochu postoj lidí vůči jinakosti. Tomu by měly napomoci i diskuze s odborníky po představení.
Jako režisérka jsem od počátku věděla, že co se týká autentického prožívání herců, zpěvu, zkrátka celé interpretace postav, budeme muset jít na dřeň. K tomu nám dopomůže třeba workshop s lektorkou Meisnerovy herecké techniky Lucií Rossi, ale také samotné nasazení pěvců, kteří jsou tomuto tvůrčímu procesu otevřeni (což je vždy zásadní a v tomto případě si jejich přístupu velmi cením). Na jevišti budeme kombinovat karikaturní prvky s až psychologických herectvím, protože dle mého ten příběh nelze vyprávět pouze historicko-realistickými prostředky; to, co se Rosemary stalo, je tak neuchopitelné a některé postavy jsou tak vykloubené ve svých postojích, že cítím potřebu k výraznější stylizaci.
Z pozice libretistky jsem se snažila pracovat s univerzálními tématy, které se stále opakují. Trochu jsem vycházela i ze sebe, protože element autenticity je pro mě velmi důležitý. To ale neznamená, že jsem si scény vymýšlela, spíš jsem se snažila dostat do hlav jednotlivých postav a spojit si to s některými mými zkušenostmi, abych nezůstala jen u obecností. Scény obsažené v libretu vycházejí z reálných životů Kennedyových, přičemž ty nejděsivější věty, které zní jako přibarvená fikce, jsou bohužel citace. S jednotlivými situace jsem si samozřejmě hrála, protože jaká slova kdo kdy přesně vyslovil se už nedozvíme, zásadní dějové momenty, postoje postav a jejich motivace v jednotlivých scénách jsou ale co nejpravdivější. Protože život je často horší než fikce, a to jsem chtěla ukázat."
- Bára Viceníková
"Workshop nabízel komplexní práci zahrnující všechny klíčové aspekty Meisnerovy techniky – od základní repetic přes nezávislé aktivity a emocionální přípravu až po detailní práci na postavě. Účastníci si vyzkoušeli repetiční cvičení, která rozvíjela schopnost naslouchat a reagovat autenticky, nezávislé aktivity prohloubily jejich koncentraci a otevřenost a emocionální příprava jim umožnila vstoupit do scény s opravdovým prožitkem. Následně se zaměřili na práci s textem a písněmi z představení, kde herci a operní zpěváci propojili techniku s hudebním a dramatickým výrazem, aby jejich výkon byl živý, spontánní a emocionálně věrohodný. Workshop nabízel bezpečný prostor pro experiment, prohloubení vztahu k postavě a podporu kreativního vyjádření a připravoval účastníky na intenzivní inscenační proces a finální provedení představení."
- Lucie Rossi
